Tvoření bylo vždycky něco, k čemu jsem měla blízko. Nejdřív přišla pryskyřice. Učila mě trpělivosti, práci s detailem a tomu, že nic nejde uspěchat. Bavilo mě sledovat, jak z tekutého materiálu vzniká něco pevného, tichého a trvalého.

Po čase jsem ale cítila, že bych ráda zkusila ještě něco jiného. Něco, co nebude jen dekorací, ale stane se součástí běžného dne. Něco, co si večer zapálíte a na chvíli se zastavíte. Jen si užíváte ten okamžik.

A co napadne člověka, který má rád svíčky? Zkusit si je vyrobit sám.

Svíčky jsem měla doma vždycky. Zapaluji je večer, když se chci na chvíli zastavit. Když je ticho, světlo je tlumené a den pomalu končí.

A právě v těchto chvílích vznikla myšlenka, že bych si svíčky mohla začít vyrábět sama. Začala jsem zkoušet, učit se, hledat správný vosk a postup. Nešlo mi o dokonalosti. Důležitější pro mě byl pocit, že tvořím pomalu, v klidu a vědomě. Že každá svíčka projde rukama, ne výrobní linkou.

Tak vznikla značka PaČes. Nenápadně, bez velkých plánů. Jen z potřeby tvořit a obklopovat se věcmi, které dávají smysl.

Dnes je PaČes místem, kde se potkává moje radost z tvoření, cit pro detail a láska k ruční práci. Každý výrobek vzniká postupně, s péčí a s přáním, aby přinesl radost i někomu dalšímu.